Vrození kontrariáni (ti, co dělají věci opačně než většina ostatních) jsou ti, kteří mají potřebu mít v obchodování vždy pravdu. Obchodují, aby uspokojovali své ego, ne aby postupně budovali svůj účet. Nestačí jim vzít obchod s velkou pravděpodobností úspěchu. Oni chtějí přesně vychytat otočení trhu.
Velmi mnoho dobrých obchodů nejsou rozhodně sexy obchody. Patří sem kupování pullbacků v rostoucím trhu nebo kupování pohybů se slábnoucím objemem obchodů u hranic nějakého trading range (když jde trh do strany).
V posledních dnech jsem měl možnost mluvit s různými portfolio manažery, s každodenními investory a stejně tak s mými známými, kteří obchodují svůj vlastní účet. Jedním z typických témat v našich rozhovorech byla tvrdohlavost vůči flexibilitě: vůle a schopnost k manévrování a přizpůsobování se tržním podmínkám vůči potřebě udržet pozici a dokázat si pravdu.
Mezi obchodníky, kterým se dařilo dobře v nedávném tržním poklesu, patří ti, kteří dle potřeby správně řídili riziko, obchodovali krátkodobé tržní pohyby, omezovali riziko držení pozic přes noc a kteří takticky přizpůsobovali velikost svých pozic aktuálním podmínkám. Soustředili se na vydělávání peněz a omezování ztrát ze svého kapitálu. Rychle poznali, kdy neměli pravdu a někdy byli vyhozeni z trhu jednou, dvakrát nebo třikrát předtím, než konečně vychytali předpokládaný tržní pohyb.
Naopak těm, kterým se nejméně dařilo, byli tvrdohlaví obchodníci. Ti měli své vlastní názory, kam by měly trhy směřovat, a těchto názorů se drželi, i když šel trh proti nim. Přesvědčeni, že trhy by se měly už každou chvílí otočit, čelili velkým ztrátám, jak se trh neustále propadal níž a níž. Mnohem více se starali o to, aby měli pravdu než o to, aby vydělávali peníze. Nechtěli být vyhozeni z trhu a místo toho čekali, až trh potvrdí jejich názory.
Zajímavé je, že stejné chování jsem vypozoroval i mezi jednotlivými investory. Někteří aktivně přizpůsobují svá portfolia, aby omezili své riziko, např. snižováním pozic v rizikovějších investicích (finanční akcie, prioritní akcie nebo spekulativní dluhopisy), někteří mění své pohledy na finanční trhy a hledají sektory a oblasti, které budou těžit z pozměněného tržního prostředí (např. na firmy, které generují hotovost, protože ty se nemusí tolik spoléhat na půjčování, nebo na firmy, které se soustředí na hodnotu pro zákazníka a ne na luxus, nebo na bezpečné dluhopisy).
Zbývající investoři zamrzli, ponořeni do naděje, že věci se brzy vrátí zpět, tam kde byly. Ti mi připomínají investory z období internetové bubliny, kteří, šokováni 50% ztrátami ve svých pozicích trvali na tom, že dno je už blízko. Smutné je, že mnoho akcií pokleslo o více než 75% předtím, než jsme skutečně uviděli jasné tržní dno – a mnoho z těchto společností tento pád trhu bohužel nepřežilo.
Toto je jeden z paradoxů obchodování a investování – potřebujete mít určité názory, abyste riskovali své peníze, a potřebujete se těchto názorů držet, abyste vydělali. Zároveň se však na ně nesmíte upnout nebo se do nich zamilovat – potřebujete je rychle upravit nebo se dokonce vzdát i svých vyhlídek, abyste své ztráty omezili. Můžeme obchodovat nebo investovat kvůli egu, a nebo můžeme obchodovat či investovat kvůli vydělávání peněz, ale nemůžeme dělat obojí najednou. Je potřeba silného ega k formulování a chování se podle určitých myšlenek, avšak je potřeba ještě silnějšího ega k opuštění těchto myšlenek, pokud se ukážou jako špatné.
Autorem článku je Brett Steenbarger